Dong Ding Oolong aneb ke kořenům dalšího slavného čaje z Formosy- díl 2.

13. Květen, 2015 8:55

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po ranním probuzení mezi plnými pytli jarního čaje v malém domečku s čajovou dílnou nás čekala domácí snídaně, kterou jsme samozřejmě zalili výtečným čajem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPo dílně se všude linula typická vůně, kterou čaj vydává při pečení. Nebylo to pro nás úplně nové, protože malé pokusy s pečením jsme prováděli v našem karlínském obchodě a tuto libou vůni jsme měli dostatečně „načuchanou“.  Jak jsme však ten den měli zjistit, pokusy to byly veskrze šarlatánské a značně pomýlené… Čaj začal pan Su péci v době, kdy jsme ještě spali a tak měl dost času také připravit konvičky a veškeré propriety na ranní degustaci.

Pečení je pro čaje v oblasti Dong Ding poměrně podstatný proces, který je spolu s místem původu a vyšší oxidací jaksi tradičně definuje. Během pečení čaj získává své specifické aroma a tento krok také výrazným způsobem prodlužuje jeho „trvanlivost“. Pro čaje z Dong Dingu je typické právě středně silné pečení, prováděné dle konkrétního stavu lístku a požadovaného charakteru až 15 hodin, a čaji dodává aroma medu, chlebové kůrky, praženého obilí či pečené bábovky… Jedná se o krok, který se farmáři učí několik let a ti z nich, kteří tento krok umějí dokonale,  jsou velmi vážení a ostatní farmáři jim svěřují své čaje pro dokonání této poslední fáze (říkají že dosáhli Hong Bei Kung Fu-mistrovské zručnosti pečení čaje). Pečení se tradičně provádělo na dřevěném uhlí, ale dnes je již tento způsob poměrně vzácný a většina farmářů používá elektrické přístroje.

Poté, co jsme se trošičku probrali nás pan Su usadil ke stolu, nasypal do gaiwanu čaj a do ruky mi podal konvici s vroucí vodou, OLYMPUS DIGITAL CAMERAať prý čaj připravím já. Zalil jsem tedy asi 7g drobných kuliček, které pocházeli od pana Su Yio Zhou, bratrance pana Su. K mému překvapení se jednalo o čaj nepečený, oxidovaný okolo 20%, avšak krásně aromatický, svěží a živý, plný květin a mladého ovoce. Na mou otázku, proč, že není čaj více pečený, pan Su odvětil, že některé čaje, které mají skvělé aroma, pečení nepotřebují a oni je nechávají tak jak jsou. Tento typ svěžích a nepečených čajů OLYMPUS DIGITAL CAMERAjsme pak v Dong Dingu potkali ještě několikrát a je jasné, že se jedná o moderní trend, který reflektuje přání zákazníků (podobně jako v Číně světlé verze Tie Guan Yin) a musím říct, že i mě tento typ čaje baví.  Jeho kouzlu  jsem podlehl a nakoupil ho i pro náš obchod jako zástupce moderní verze Dong Ding oolongu. Spolu s čajem, který jsme ochutnali hned po našem příjezdu na Dong Ding a který je krásným, naprosto tradičním představitelem tradičního pečení a pojmenovali jsme ho jako Dong Ding Traditional Roast Chin Shin Oolong, budou základem naší letošní nabídky Dong Ding oolongů.

Během pití čaje a debat o něm a hlavně o způsobech pražení, mě vzal pan Su za ruku a odtáhl k jedné z „pražiček“, kde několika obratnými čaji čaj obrátil. Nadhodit k sobě, zabořit ruce přibližně doprostřed čaje, něžně čaj otočit a rozprostřít do strany, pak zabořit do strany, rozprostřít dál, roztáhnout po celém prostoru pražičky, pohladit, uprostřed lehoučce menší vrstva atd. Nádhera, krása, něha, umění… No a teď stojím u další pražičky a ať prý čaj obrátím. Cože? Já? Já bych to nechal pražit, jak to je a nic bych neobracel… Uf, no dobře. Stáhneme bambusové tělo pražičky, kde se nachází čaj z elektriky nad bambusový tác-nadhodit k sobě…ufff, vedle… a už do mě z boku Mistr žďuchá, ať mu to dám. Znova: Nadhodit k sobě, táákhle, zabořit ruce přibližně doprostřed čaje, něžně čaj otočit a rozprostřít do strany, pak zabořit ruce do strany… Noo, jasnýýýý, chápu… Jdeme k další pražičce, sundaváme na bambusový tác. Nadhodím k sobě… no dobře, nadhodím k sobě nadvakrát… Ok. Zabořím ruce doprostřed… žďuch, uhni… doprostřed, ale jinak doprostřed!….táákhle doprostřed a jemně roztáhnout do strany, jasný? Jasný Mistře!… tak a teď do strany… uff, no dobře, radši to nech … A tenhle proces se ten den opakuje ještě několikrát a ke konci už dokonce bez jediného žďuchnutí, ikdyž s velkou dávkou schovívavosti. Hong Bei Kung Fu sice neovládám, ale ruce do krásně vonícího a rozpáleného čaje jsem v Dong Dingu zabořil. OLYMPUS DIGITAL CAMERANěco, o čem bych ještě před třema lety nemohl ani snít…

Protože později odpoledne odjíždíme směr Lu Shan a Ching Jing, jdeme ještě na menší oběd do domu, kde paní Su opět řádí. OLYMPUS DIGITAL CAMERATřídí a vybírá stonky z čaje a do toho ji v kuchyni nadskakují pokličky na několika hrncích. Celá příprava oběda si ještě chvíli vezme a tak pan Su se svým typickým šibalským usměvem odejde kamsi do svých skrýší, přinese v dlani pár malých korálků čaje a významně je vsype do konvičky.  První dva nálevy slije dohromady do džbánku a rozlije nám do malých šálků. Usrknu… a cože? Prvotní, medově sladká chuť a pečené aroma se pomalu mění v krásné květové tóny, které se snažím rozpoznat a identifikovat, ale po chvilce už jsou vystřídány jinou paletou vůní a chutí, které rezonují v dlouhé dochuti. Nádherný čaj, naprosto typický, ale netypicky aromatický, jiný a krásný. Ten čaj chci! Vypijeme ještě další dva nálevy a přijíždí také naše průvodkyně, paní Lin Pei Chun, říkám jí, že to co teď pijeme, je krása nesmírná, a ona, že ano, dobré, moc dobré, ale ať prý nenakupuji v emocích. Jako pardón paní Pei Chun, to není o emocích, to je bomba čaj. Ještě před obědem bych ten čaj rád měl. Panovi Su se v očích zableskla radost (nebo alespoň já ji tam viděl), uznale pokývl hlavou a řekl: „this tea is special“. Odešel pro pytel čaje do svého skladu a že mi tedy pár kilo odváží. Pytel nese zpět a paní Pei Chun zahlédne nápis na pytli. Já nevím, co se tam píše, ale paní Chun si zamlouvá také část z onoho pytle. Ptám se jí, jestli není taky moc „emotional“ a ona říká, že prý ne, ale že čte, co je napsáno na pytli a tak čaj bere.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPaní Su už ale začíná nosit na stůl – jehněčí, vepřové, kuřecí, OLYMPUS DIGITAL CAMERAsmažená ryba, několik druhů listové zeleniny, dva druhy vývaru, bambus, kapradí, tofu atd. atd.. Všechno skvělé, domácí, čerstvé. Jíme hodně a dlouho. Ani moc nepovídáme, občas usrkneme z čaje. Nechce se mi odsud pryč. Tahle rodina se mi zapsala hluboko do srdce a doteď mi v hlavě rezonují slova pana Su o čaji, že nejdůležitější je SAFE, NATURE, HEALTH. Samozřejmě, že v jeho podání také neoddiskutovatelná kvalita, tradice a mistrovské zpracování… Chtěl bych se sem jednou vrátit a pobýt tu déle než dva dny a naučit se víc, ale teď už odjíždíme.

Cestou míjíme zahrady, někdy na nepochopitelných místech. Cesta se klikatí a mnoha serpentýnami klesáme k městečku Lugu. Nahoru to přeci tak klikaté nebylo, není mi úplně fajn, je mi vlastně pěkně šoufl. Zastavujeme. Tofu, kapradí, bambus, hlavně bambus a ryba… uff, to sem vlastně vůbec nepatří….

OLYMPUS DIGITAL CAMERAZa pár hodin už budeme v Ching Jing u pana Kuo Kuen Rena. Těším se moc na jeho přirozeně vedené zahrady, třeba si i odpočineme. Blízko jsou prý termální prameny a vysoké hory. Ale to zase až příště….

 

P.S. Do vesnice Dong Ding a k panovi Su se vracíme asi o týden později, když jedeme z Zhu Shan. Nemůžeme si pomoci, ale chceme s ním ještě popít čaj a vidět ho. Také si říkáme, že by mohl mít připravený čaj, který jsme s ním pekli. Myslím, že je také rád, že nás vidí a popíjíme další nádheru z jeho zahrady. O něco silnější pečení než číslo 1 (ten už je samozřejmě u pana Su vyprodaný), ale také výtečné. Beru. Zase ty jiskřičky v jeho očích, přináší pytel. Na něm prý nápis SPECIAL 3 :-). Tento čaj bych rád zarchivoval, tak snad se to podaří…